Pokud organizujete akci „narychlo“, tak jako já, musíte být připraveni na fakt, že se vám věci budou měnit pod rukama. Máte sice nějakou představu, ale tu je potřeba průběžně přizpůsobovat realitě. Zároveň je ale nutné, aby jakákoliv změna věc nekomplikovala, ale naopak zapadla a vaši původní představu ještě vylepšila. Už samotná organizace je vzrušující, a když to „zapadne“, radost a energie je ještě větší, než kdyby to klaplo podle původních představ.
Sólo nebo s doprovodem?
Ještě minulý týden jsem neměl jasno, jestli pojedu na vlastní pěst od ubytování k ubytování, nebo zda to budu řešit doprovodným autem.
První varianta je samozřejmě „čistší“ a dobrodružnější. Je ale také organizačně náročnější a vnáší do celé akce prvek nejistoty. Člověk musí šetřit s věcmi, které veze, plánovat naprosto detailně, kam musí dojet. Zda bude mít čas si vyprat? Kdy, kde a co bude jíst a pít? A co vést pro případ, že přijde defekt? A co když přijde druhý? A co Covid? Ubytují mě vůbec v cizině? Spousta otazníků, které se ale dají vyměnit za pocit, že to jde dát i na vlastní pěst.
Druhá varianta je pohodlnější. Můžete vést více věcí, třeba i náhradní boty a prát nemusíte denně. V autě je vždy voda a něco na zub. A spíte tam, kam dojedete. Šetříte za ubytování, platíte jen pohonné hmoty. Nevýhodou je, že do hry vstupuje další člen týmu, který může, ale nemusí být přínosem. Musíte se postarat o logistiku a věřit, že nebude mít auto technické problémy, nebo se nestane něco horšího. Musíte také plnit závazky dané tomu, kdo vám auto půjčil, na což někdy při sportovním výkonu není tolik času nebo myšlenek.
V případě Go Mira Go! to bylo v první chvíli docela jednoduché. Skoro všichni, koho jsem oslovil, zda by mi obytné auto nebo přívěs půjčili, si klepali na čelo, že jsem se zbláznil – v současné době a takhle narychlo shánět obytňák. Auta nejsou a půjčovny jsou vypůjčované půl roku dopředu. 28 dní před startem výpravy jsem se tak naladil na první variantu – pojedu na vlastní pěst.
Všimněte si ale toho slůvka „skoro“ v předchozím odstavci. Ne všichni možnost „něco“ mi sehnat odpískali. Tomáš Krs, zakladatel značky obytných vozů KRS.CZ mi sice také po prvním rozhovoru sdělil, že mi asi nebude moc pomoc. Vůbec jsem se nezlobil, ale tušil jsem, že mu zůstane červíček hlodat v hlavě.
A měl jsem pravdu. V pátek 25. června odpoledne mi Tomáš zavolal a přestože jsem byl zrovna na nákupu u pokladny, řekl mi ať si od pokladní půjčím tužku a papír a napíšu si telefonní číslo. To číslo bylo na Jiřího Janku z firmy IVECO TRUCK CENTRUM, která mimo to, že prodává a servisuje vozy Iveco a Fiat, předvádí a prodává obytné vozy značky KRS. A právě tahle firma nám na naší expedici půjčí fungl nový obytňák KRS Sport Line! Prý na ně smutně kouká v jejich plzeňském showroamu a rád by se s námi do a z Francie projel.
Podívejte se na náš doprovodný vůz KRS Sport Line ve 3D
Jsem moc rád, že to takto dopadlo. Sice už jsem se začínal nalaďovat na to, že pojedu sólo, ale upřímně, spadl mi kámen ze srdce. Nechci mít doprovod pořád „za zadkem“, ale pocit, že po šestihodinové dopolední jízdě bude někde čekat auto s uvařenýma špagetama a čistým trikem, je uklidňující. A kromě mě si dobrodružství užije další člen týmu přímo na místě a také ti, kteří do toho jdou s námi – lidé od KRS.CZ a IVECO TRUCK CENTRUM.
Díky za to!
