Tento zápis do Reportáže psané na stupátku začínám psát na zadní sedačce osobáku, který nás veze z Ústí nad Labem do Nýřan, kde si převezmeme obytné doprovodné vozidlo a vyrazíme na cesty. Řídí kamarád Cíba, který mě před deseti lety doprovázel na mé cestě za světovým rekordem na motorovém padáku, vedle něj sedí Tomáš Čapek, který mě bude doprovázet letos. Povídají si, sdílí zkušenosti a je to fajn. Vedle mě sedí Vladimír Cettl, kamarád a fotograf, který nás bude doprovázet v první třetině cesty až do Bruselu.
Vladimír Cettl v roli provianťáka v Domažlicích
Cíba už mě zná, takže pro něj, na rozdíl od Tomáše a Vladimíra nebylo překvapením, když na počátku dne neviděli toho usměvavého a pohodového „Mirečka“, ale zamračeného a trochu nervózního „pana Orose“. Moc jsem toho nenaspal, do jedenácti večer jsem si chystal koloběžky, vybavení a věci na sebe, vstával jsem ve čtyři a ještě doháněl nějaké resty, abych vyrazil s co nejčistší hlavou. Na rozloučení s rodinkou zbyla jen půlhodinka. Kluci se taky jistě dlouho balili a museli vyřešit spoustu věcí, aby se mohli „zdejchnout“. Přesto si hned na začátku naší cesty museli od „pana Orose“ vyslechnout, že nejedeme na výlet a že sranda bude, pouze bude-li všechno fungovat. Máme jasno, z pana Orose je zase Mireček a na palubě vládne pohoda. Začínám se zase těšit a myslím, že se těší i kluci.
Vlevo Míra, vpravo Cíba – tým XCzech 2011, který se tehdy zapsal do Guinnessovky. Mimochodem, ještě tam furt jsme. 🙂
Rád bych se vrátil k dilematu, které jsem řešil v posledním zápisu. Jet nebo nejet přes území zasažené katastrofálními povodněmi? Nakonec jsme se rozhodli jet podle původního plánu. Anketa na webu sice nedopadla naprosto jednoznačně, spíš šlo o plichtu, rozhodly ale vzkazy a názory hned několika lidí, kterých si vážím a na které dám. Pár z nich si dovolím citovat.
Kyriakos Tselidis: Jel bych původní trasu a vzkázal bych jím, že jsme s nimi. V roce 2018 jsme běželi z Maratonu do Athén přes požáry velmi postižené města Mati a Rafina (požáry si vyžádaly více jak 70 mrtvých). Bylo to neskutečně dojemné. Všichni maratónci svou registrací podpořili tuto oblast. Podél trati stáli a fandili lidé v černých trikách s nápisy Děkujeme! Mirečku, kamaráde… „člověk plánuje a bůh se směje“. Drž se svého plánu a trasy, kterou sis vytýčil. Nikde neuhýbej a ničeho se neboj. Těším se na Tebe v cíli
Pavel Endršt: Držím palce, jsi borec! Jasně původní trasa! Není to žádná no go zóna nebo Černobyl, je to přírodní katastrofa, i když má bohužel obrovské následky! A ta tvoje „pakárna“ bude pozitivním přínosem pro ty lidi v těchto oblastech, i když jimi budeš jen projíždět! Vsadím se, že nikdo z normálních lidí z této oblasti by si nepřál, abys kvůli tomu měnil plány! Jeď a užij si to.
Miroslav Hrábě Rosendorf: Hlasoval jsem pro původní plán. Tvoje cesta nabere další dimenzi, rozhodně nemusíš být jen za čumila. Držím ti palce, Míro.
Barbora Tučková Rychtaříková: Hlasovala jsem a mám potřebu to okomentovat. Jet původně naplánovanou trasou je prostě větší výzva a nikdy nevíš, co Tě tam čeká. Tvůj předpoklad může být lichý, zároveň jsem přesvědčená, že pokud ne, tak to dáš. Ten plán ty trasy vznikl z nějakého důvodu. Věř v synchronicitu a jdi do toho. Máš na to!
Zásadní byl ale vzkaz, který mi poslal přes Messenger český mluvící německý novinář Steffen Neumann:
Poslal(a) Steffen, 19. červenec v 10:46
Ahoj Míra, za čumila určitě nebudeš. Navíc je to jen kus tvé cesty. Z tohoto důvodu bych se nenechal odradit. Jistě, bude to tam letos jiné, ale může to působit i dobře, že jsi taková první vlaštovka naděje. Zdraví Steffen
Takže jedem! Za chvíli jsme v Nýřanech, čeká nás parádní den a pak ještě spousta dalších!
Míra Oros, někde mezi Prahou a Plzní, 21. 7. 2021
Dovětek
Teď už je něco kolem desáté večer. Sedíme v obytňáku a jedeme na západ. Doladili jsme detaily na autě, dokoupili, co chybělo, nakoupili proviant a v domažlickém pivovaru jsme si dali skvělou večeři.
Já mám za úkol během Go Mira Go! aspoň pět kilo zhubnout,
Tomáš Čapek alespoň pět kilo ztloustnout. 🙂
Mám za sebou pěknou třicetikilometrovou projížďku Plzeňskem a Domažlickem, v Ivecu Track Centrum jsme poznali nové fajn lidi a rád jsem viděl i otce značky obytných vozů KRS Tomáše Krse.
V Iveco Truck Centru si přebíráme od Jiřího Janky
vůz Fiat Ducato s vestavbou KRS Sport Line
Tak teď už se jen dokodrcat do Paříže, všichni jsme trochu unavení, tak snad to zvládneme bez úhony. Zítra nás čeká odpočinkový den v Paříži s odpolední procházkou a focením na zajímavých místech a podvečerní setkání s panem velvyslancem. A v pátek konečně start. Je to všechno fajn, ale už abych byl na cestě.
S Tomášem Krsem v sídle firmy KPS Automobile v Malém Malahově
– v cíli dnešní zkušební třicetikilometrové etapy.
Ahoj v Paříži!
Perličky, poznatky, poznání a rady z dnešního dne:
- Když přijmeš pozvání do nějaké chatovací skupiny, čti příspěvky v ní.
- Po třetí vypálené pojistce za sebou tam už čtvrtou nedávej. Dát tam silnější nepomáhá, praskne nějaká jiná, nebo to začne hořet.
- Jedeš-li někam tisíc kilometrů autem, vypni si vyhýbání se rychlostním silnicím, budeš tam dřív. Na koloběžce to udělej opačně, jízdou po dálnici to neuspěcháš.
